OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ZPRAKU! hrají středoškolský punkrock, lépe řečeno jeho modernější modifikaci, upomínající na americké BLINK 182. 12 skladeb, které obsahuje toto CD je nazpíváno v češtině a kapela se nás ve svých textech snaží vtáhnout do svých osobních příběhů, buďto skutečných nebo imaginárních. Na tom už snad ani nesejde, protože jak texty, tak i muzika působí neuvěřitelně obyčejně a nezajímavě. Dvou, tří akordové skladby v rychlejším tempu, napchané punkovou jednoduchostí. Bezstarostnost některých textů se čas od času prostřídá s adolescenční nespokojeností jiných. Go-go tempo, punkově frázovaný, civilně znějící zpěv, který v každé skladbě nepřestane znít byť jen na 10 sekund. Pustit si toto album více než 3krát by byl nadlidský výkon. Na druhou stranu si myslim, že na uspokojení hudebních potřeb kamaráda Miloše, kterému kapela hraje na přání, to čas od času postačí.
Průměrný český sporty punk s (pro nezasvěcené) nudnými texty.
3 / 10
1. Elle
2. Zlatý časy
3. Vlak naděje
4. Chceš...?
5. Děkuji
6. Miloš (na přání)
7. Prosluněný slunce
8. Dědictví
9. Špatnej, blbej, jinej
10. Do Itálie
11. Televizní hrdina
12. Na seně
Budoucnost chceš znát ... (2004)
:D heh aka sranda ale aspon za snahu si zasluzia
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.